Malajsie: svítící silniční značení narazilo na vysoké náklady

Bez lamp, jen se svítícím vodorovným značením: Malajsie chtěla futuristickým projektem zvýšit bezpečnost na tmavých venkovských silnicích. Pak však přišlo nepříjemné vyúčtování.

Na předměstí Kuala Lumpuru proměnila Malajsie nenápadný úsek silnice v malou laboratoř budoucí dopravy. Značení, které přes den načerpá světlo a v noci samo září, mělo ukázat, jak lze zvýšit bezpečnost na neosvětlených trasách bez běžného pouličního osvětlení. Nápad zaujal i v zahraničí, nakonec ale narazil na cenu, životnost i hodnocení odborníků.

Jak venkovská silnice získala vzhled ze science fiction

Zkouška proběhla v Hulu Langat ve státě Selangor, na křižovatce Jalan Sungai Lalang a Jalan Sungai Tekali nedaleko města Semenyih. Na tomto místě dosud nejsou klasické pouliční lampy a výhled na trase je omezený.

Na konci října 2023 nahradily na úseku dlouhém přibližně 245 metrů běžné čáry fotoluminiscenční linie. Speciální nátěr uchovává denní světlo a po setmění ho postupně uvolňuje. Za dne silnice vypadá téměř obyčejně, v noci však její značení zřetelně svítí do tmy.

Úřady od začátku označovaly projekt za bezpečnostní opatření pro tmavé silnice, nikoli za světelnou atrakci pro sociální sítě.

Příslušné oddělení veřejných prací o projektu veřejně hovořilo jako o pokusu přinést „inovace do silničního stavitelství“. Ministr prací Alexander Nanta Linggi uvedl, že značení bylo viditelné až deset hodin a dalo se rozeznat i za deště.

Proč se svítící značení v Malajsii rychle stalo nadějí

Pilotní projekt se dotkl problému, který řeší řada zemí: na odlehlých či venkovských cestách často chybějí lampy, rozpočty jsou omezené a po setmění roste počet nehod. Právě na takových místech mohou špatně viditelné čáry na silnici představovat riziko.

Přínosy na papíře byly zřejmé:

• žádné náklady na elektřinu, protože se značení nabíjí denním světlem;
• lepší noční viditelnost jízdních pruhů;
• žádné další stožáry ani údržba spojená s pouličními lampami;
• podpora moderních cílů mobility a ochrany klimatu prostřednictvím úsporného řešení.

V Malajsii bylo svítící značení prezentováno také jako alternativa k takzvaným silničním odrazkám, lidově „kočičím očím“. Jde o reflexní prvky v asfaltu, které odrážejí světlo světlometů, samy však nesvítí.

Samotný koncept nebyl úplnou novinkou. Už dříve se v Nizozemsku dostal do médií projekt „Smart Highway“: svítící čáry vyvinuté studiem Roosegaarde a stavební společností Heijmans zviditelnily zkušební úsek po dobu několika měsíců. Tam značení svítilo až osm hodin. Princip byl stejný – světelným zdrojem se stala samotná vozovka.

Plány na rozšíření: z 245 metrů na 15 kilometrů

První odezva malajsijských řidičů byla příznivá. Uživatelé na sociálních sítích oceňovali snadnější orientaci i futuristický vzhled, zejména na jinak zcela temných venkovských silnicích.

Politici a úřady reagovali rychle. Už v únoru 2024 stát Selangor oznámil rozšíření systému: svítící značení mělo vzniknout na 15 nových místech ve všech devíti okresech, dohromady přibližně na 15 kilometrech silnic. Mezi uvedenými oblastmi byly Sepang, Kuala Langat a Petaling.

Zapojily se rovněž další státy. Johor vytipoval 31 silnic pro zkušební projekty, včetně přibližně 300 metrů dlouhého úseku Jalan Paloh J16 v Batu Pahat. Technologie se zdála posouvat od pilotu v Semenyih k možnému novému standardu – nebo alespoň k významné součásti dopravní politiky.

Podrobnosti cenové exploze

Ministerstva a odborné útvary mezitím začaly počítat skutečné výdaje. Právě v této chvíli se projekt začal lámat, protože fotoluminiscenční nátěr je drahý – mimořádně drahý.

Svítící materiál tak stojí téměř dvacetkrát více než běžná barva, a to ještě před vyřešením otázek životnosti, oprav a nároků na čištění. Každý déšť, každá stavba i opotřebení od pneumatik nákladních vozidel zkracují životnost vrstvy a dříve či později vyžadují obnovu.

Výrok v parlamentu, který vše změnil

V listopadu 2024 přišlo prudké zabrzdění. Náměstek ministra prací Ahmad Maslan v parlamentu prohlásil, že se ve svítícím značení pravděpodobně pokračovat nebude. Důvodem byly příliš vysoké náklady.

„Náklady jsou příliš vysoké, takže pravděpodobně nebudeme ve svítících pruzích pokračovat,“ uvedl Maslan a dodal, že zkoušky odborníky na ministerstvu nepřesvědčily.

Druhá část tohoto vyjádření měla téměř větší váhu než odkaz na rozpočet. Naznačovala totiž, že řešení nebylo pouze drahé, ale ani technicky nevyhovovalo ve všech ohledech. Možné problémy zahrnovaly zejména:

• příliš rychlé slábnutí svítivosti;
• potíže při silném dešti nebo na znečištěné vozovce;
• komplikovanou údržbu a opravy;
• nesplnění norem pro dohlednost a intenzitu kontrastu.

Podrobné oficiální zprávy sice zveřejněny nebyly, sdělení je však jednoznačné: viditelnost stačila, aby zaujala řidiče, nikoli však k naplnění přísných inženýrských a bezpečnostních standardů. To platí zvlášť pro plošné použití financované z omezených daňových prostředků.

Co neúspěšná silnice říká o moderní bezpečnosti dopravy

Zastavení projektu v Malajsii neznamená, že by původní problém zmizel. Dopravní odborníci po celém světě řeší stejnou otázku: jak zajistit, aby značení na vozovce zůstalo spolehlivě viditelné v noci, za deště i při vysokém zatížení?

Japonsko například už léta systematicky zkoumá, jak silniční značení měřit, udržovat a včas obnovovat. Tamní National Institute for Land and Infrastructure Management vytváří ukazatele určující okamžik, kdy jsou čáry „už ne bezpečně rozpoznatelné“ a musí se obnovit. Značení se nepovažuje za vedlejší prvek, ale za zásadní část bezpečnostního systému, podobně důležitou jako svodidla nebo rychlostní limity.

Test v Semenyih přináší několik poznatků, které přesahují hranice Malajsie:

• Samotná inovace nestačí: Projekt může vypadat působivě a krátkodobě přinést užitek, ale selže, pokud neobstojí z hlediska ekonomiky a standardů.
• Provozní náklady převáží efektní dojem: Fotoluminiscenční nátěr vypadá spektakulárně, v běžném provozu však spotřebovává rozpočty potřebné na opravy povrchů, údržbu mostů nebo klasické osvětlení.
• Přijetí veřejností je jen jedním faktorem: Pozitivní reakce řidičů jsou užitečné, nemohou ale nahradit dlouhodobé laboratorní a silniční testy.

Jak technicky funguje svítící silniční značení?

Použitý nátěr obsahuje pigmenty, které uchovávají světelnou energii a poté ji pomalu uvolňují. Stejný princip je známý z hraček svítících ve tmě či ze značek nouzových východů. V silničním provozu jsou ovšem požadavky podstatně vyšší.

Nezbytné je například:

• vysoká odolnost proti oděru od pneumatik a pásových vozidel;
• odolnost vůči UV záření, dešti a horku;
• stabilní svítivost po dobu několika let;
• jasná rozpoznatelnost i při protijedoucím provozu a na mokré vozovce.

Pigmenty a pojiva schopná tyto požadavky splnit jsou složitá a nákladná. Každá dodatečná vrstva asfaltu zároveň ovlivňuje přilnavost, hlučnost i možnost značení později přemalovat nebo odstranit.

Kde by svítící silnice přesto mohly dávat smysl

To, že Malajsie svůj rozsáhlý projekt přibrzdila, neznamená, že je technologie obecně mrtvá. Uplatnění by mohla mít například na:

• krátkých nebezpečných úsecích, jako jsou ostré zatáčky, nájezdy na mosty či vjezdy do stavenišť;
• cyklotrasách, kde není veřejné osvětlení, ale provoz je méně intenzivní;
• turistických trasách, kde efekt přináší i marketingovou hodnotu;
• letištních odbavovacích plochách nebo průmyslových areálech, kde je noční viditelnost klíčová a rozpočty vyšší.

V podobných specializovaných oblastech se vyšší náklady snáze ospravedlní, protože lze cíleně posílit jednotlivé úseky namísto přestavby celých silničních sítí.

Co případ Malajsie znamená pro Německo a Evropu

Také zde si obce stěžují na rostoucí ceny energie, chátrající silnice a napjaté rozpočty. Koncepty „chytrého asfaltu“, integrovaných LED nebo svítících nátěrů se pravidelně objevují v inovačních dokumentech. Pohled na Malajsii proto funguje jako ověření reality.

Vynikají tři body:

• Přednost mají jednoduchá řešení: Kvalitně nanesené a pravidelně obnovované standardní značení přináší výrazný bezpečnostní přínos, aniž by zatížilo rozpočty.
• Rozhoduje celkový pohled: Silnice potřebuje víc než jen svítící čáry – důležitou roli hrají odvodnění, povrch, dopravní značení, rychlostní limity i kontroly.
• Zkušební projekty zůstávají důležité: Pilotní projekty, jako byl ten v Semenyih, poskytují cenná data, i když jsou nakonec ukončeny. Ukazují hranice technologií i oblasti, kde má výzkum smysl.

Pro inženýry, urbanisty a politiku z toho vyplývá, že inovativní materiálové systémy, jako jsou fotoluminiscenční nátěry, zůstávají zajímavé. Musí však obstát v přímém srovnání se standardními řešeními – z hlediska bezpečnosti, nákladů i proveditelnosti.

Nakonec zůstává střízlivé zjištění: nejnápadnější silnice nemusí být automaticky ta nejbezpečnější. Někdy nad každou zářící vizí budoucnosti zvítězí prostá, dobře viditelná bílá čára z „nudné“ barvy.