Svítící silniční značení v Malajsii: nadějný projekt zastavily vysoké náklady

To, co zpočátku vypadalo jako malá ukázka budoucnosti, se během několika měsíců změnilo v poučení o nákladných inovacích v dopravě. Malajsie na předměstí Kuala Lumpuru vyzkoušela vodorovné dopravní značení, které přes den ukládá světlo a v noci samo svítí. Řidiči byli nadšení a politici už chystali rozšíření projektu. Vizi však nakonec podlomil zásadní údaj o nákladech.

Zkušební úsek budoucnosti: silnice, která sama svítí

Pilotní úsek vznikl nedaleko Semenyihu ve státě Selangor, na nenápadné venkovské silnici v okrese Hulu Langat. Koncem října 2023 tam pracovníci nanesli speciální fotoluminiscenční barvu na silnici dlouhou necelých 245 metrů. Světlo mělo místo běžných pouličních lamp vycházet přímo ze značení na vozovce.

Za denního světla úsek nepůsobil nijak výjimečně: bílé čáry připomínaly značení na kterékoli jiné silnici. Po západu slunce se ale situace změnila. Značení přes den načerpalo světlo a nyní vydávalo jemnou, dobře viditelnou záři. Pro motoristy, kteří tudy dříve projížděli téměř úplnou tmou, představovala změna výrazný rozdíl.

Silnice se proměnila ve zdroj světla, aniž by přibyla jediná lampa nebo vznikala průběžná spotřeba elektřiny.

Příslušný odbor veřejných prací zdůraznil, že cílem není efektní podívaná, nýbrž bezpečnost dopravy. Zkouška měla ověřit, zda svítící značení může být na neosvětlených venkovských silnicích reálně použitelnou pomůckou.

Jak svítící barva na silnici funguje

Použitá barva pracuje na principu fotoluminiscence. Zjednodušeně řečeno částice v nátěru přijímají světelnou energii a s určitým zpožděním ji opět vydávají. Značení tak ve tmě dál „žhne“, přestože už na něj nedopadá světlo z vnějšího zdroje.

• Ve dne: pohlcuje sluneční nebo silné okolní světlo.
• Za soumraku: světelný efekt se postupně začíná projevovat.
• V noci: čáry samostatně svítí a zůstávají viditelné několik hodin.
• Za deště: podle ministerstva je jejich záře stále dobře patrná.

Tehdejší ministr veřejných prací Alexander Nanta Linggi uváděl viditelnost až deset hodin, a to i za deště. Technologie tak působila jako ideální doplněk pro oblasti bez silničního osvětlení nebo s nestabilní elektrickou sítí.

Proč svítící značení rychle vzbudilo pozornost

Zkušební úsek v Semenyihu byl sice krátký, myšlenka však reagovala na důležitou potřebu: bezpečně se orientovat na tmavých a málo rozvinutých venkovských silnicích. Podle automobilového portálu „Paul Tan’s Automotive News“ bylo na 245 metrů dlouhém úseku celkem naneseno 490 metrů značicích čar. Svítící barva měla alespoň částečně nahradit běžné silniční odrazky, známé jako „kočičí oči“.

Podobné projekty se už objevily v Evropě. Nizozemští inženýři v rámci programu „Smart Highway“ testovali takzvané „Glowing Lines“. Také tam dopravní značení ve dne ukládalo světlo a v noci ho znovu vydávalo. Po dobu tří měsíců čáry na zkušebním úseku svítily až osm hodin za noc, a to bez jediného sloupu veřejného osvětlení.

Malajsie svůj projekt nepředstavovala ani tak jako designový experiment, ale především jako opatření ke zvýšení bezpečnosti provozu. Zaměřila se na venkovské silnice, kde stát nemůže nebo nechce všude instalovat drahé osvětlovací stožáry.

Rozšíření bylo v plánu, dokud nepřišla čísla

První reakce byly převážně velmi příznivé. Motoristé na sociálních sítích uváděli, že se na daném úseku cítí bezpečněji, protože konečně dobře vidí vozovku i průběh zatáček. Pro vládu státu Selangor to byl signál k dalšímu postupu.

Už v únoru 2024 stát oznámil záměr rozšířit svítící značení na dalších 15 míst ve všech devíti okresech. Počítalo se zhruba s 15 kilometry značených úseků, mimo jiné v oblastech Sepang, Kuala Langat a Petaling. Odhad nákladů činil přibližně 900.000 malajsijských ringgitů.

Přidat se chtěly také další státy. Johor vytipoval 31 silnic pro pilotní projekty, mezi nimi i 300 metrů dlouhý úsek v Batu Pahatu. Z malého pokusu se najednou stávala možná celostátní strategie pro řešení problémů s tmavými venkovskými silnicemi.

Podrobnosti o vysokých nákladech

V té době už se v zákulisí připravovaly analýzy nákladů, které odhalily nepříjemnou skutečnost. Fotoluminiscenční barva byla mimořádně drahá.

Svítící čáry tak vycházely téměř 20krát dráž než obyčejná značicí barva. A to ještě nebyly definitivně vyřešeny otázky životnosti, opotřebení pneumatikami ani intervalů údržby.

Vyjádření v parlamentu, které vše změnilo

V listopadu 2024 se tón debaty náhle změnil. Náměstek ministra veřejných prací Ahmad Maslan v parlamentu prohlásil, že náklady jsou zkrátka příliš vysoké. Ve svítícím značení jízdních pruhů se podle něj s největší pravděpodobností nebude pokračovat.

Technologie na řadu řidičů zapůsobila, nakonec ale neobstála při posuzování nákladů, životnosti a bezpečnostních standardů.

Maslan dodal, že interní zkoušky odborníky ministerstva nepřesvědčily. Podrobnosti o vytýkaných nedostatcích nesdělil, mezi řádky však bylo patrné, že nejde pouze o peníze, ale také o technické požadavky při dlouhodobém provozu.

Z futuristicky znějícího nápadu se tak stal známý příběh z oblasti infrastruktury: inovace vyvolá silné představy a očekávání, nakonec však narazí na rozpočtová čísla, normy a skutečné nároky na údržbu.

Co neúspěšný pokus přesto přinesl

Zastavení zavádění samozřejmě neřeší základní problém. Dopravní úřady musí i nadále zajistit, aby značení vozovky zůstalo viditelné v noci a za špatného počasí, zejména mimo města. Například v Japonsku se Národní institut pro správu území a infrastruktury už řadu let podrobně zabývá metodami měření a kvalitativními standardy značení na rychlostních silnicích.

Případ ze Semenyihu ukazuje, jak obtížné je tyto požadavky sladit. Politici i veřejnost na jedné straně očekávají viditelné inovace, na druhé straně musí být každé řešení dlouhodobě finančně dostupné a technicky odolné. Svítící čáry udělaly dobrý první dojem, zřejmě ale nesplnily podmínky pro plošné zavedení.

Jaké alternativy se jeví jako reálné

Namísto drahé svítící barvy se nabízejí další postupy, z nichž některé se už používají:

• Účinnější reflexní značení: silnovrstvé barvy a skleněné kuličky zvyšují odraz světla z automobilových světlometů.
• Zdokonalené „kočičí oči“: moderní silniční odrazky s reflexními nebo aktivními LED prvky pomáhají řidičům při průjezdu zatáčkami a křižovatkami.
• Cílené osvětlení vybraných míst: místo souvislých řad lamp některé země osvětlují jen nebezpečná místa.
• Inteligentní dopravní značky: výrazně reflexní provedení nebo vlastní solární LED prvky mohou v noci zviditelnit důležitá upozornění.

Mnohé z těchto systémů jsou levnější při pořízení nebo údržbě a zároveň odpovídají stávajícím normám a zavedeným postupům údržby. Právě díky tomu se také snáze politicky prosazují.

Co dokáže fotoluminiscence na silnicích

Samotná technologie zůstává zajímavá. Fotoluminiscenční nátěry by mohly dávat smysl při úzce vymezeném použití:

• na krátkých úsecích s vysokou nehodovostí,
• v oblastech bez stabilních dodávek elektřiny,
• jako dočasné řešení na staveništích, při objížďkách nebo přírodních katastrofách.

Pro rozsáhlé silniční sítě však současná čísla nehovoří. Příliš mnoho otázek zůstává otevřených v souvislosti s oděrem, deštěm, nečistotami, tropickým podnebím a náklady na obnovu nátěru. Každé další přetření už tak vysokou cenu za metr čtvereční dále zvyšuje.

Malajsijský příklad zároveň ukazuje, jak složitý je zdánlivě jednoduchý pojem „dobře viditelné značení vozovky“. Nejde jen o barvu na asfaltu, ale o soustavu zahrnující materiál, údržbu, standardy, rozpočtové prostředky a vnímání řidičů. Inovace, která bere v úvahu pouze jednu z těchto oblastí, se málokdy dostane daleko.

Pro ostatní země může být krátká historie svítící silnice v Semenyihu užitečným příkladem: odvaha zkoušet nové postupy se vyplácí, současně je však třeba už v rané fázi důsledně prověřit dlouhodobé náklady a technické požadavky. Jinak z cesty budoucnosti nakonec zbude jen krátké zablesknutí ve tmě.